Hrad v Bytově

Hrad v Bytově – gotický hrad Řádu křižáků ze 14. a 15. století, který byl zpočátku sídlem křižáckého prokurátora a později majetkem pomořanských knížat. V první polovině 14. století Řád křižáků získal bytovské území. V roce 1390 začali křižáci v Bytově stavět zděný hrad na vyvýšenině v jihovýchodní části města. Nacházel se na západním okraji území Řádu křižáků. Byly provedeny zemní práce a do roku 1396 se shromažďovaly stavební materiály. Samotné stavební práce proběhly v letech 1398–1406 pod vedením Mikuláše Fellensteina. Následujících několik let trvaly dokončovací práce. Hrad patřil k nejpozději postaveným hradům Řádu křižáků a při jeho navrhování byl zohledněn vývoj střelných zbraní.

Hrad byl postaven na obdélníkovém půdorysu o rozměrech 49×70 metrů z eratických kamenů a cihel. V rozích vznikly tři kruhové věže (Mlýnská, Růžová a Polní) a jedna čtvercová věž (Prášková) na severní straně. U severozápadního křídla byl postaven třípodlažní obytný dům s podsklepením („Řeholní dům”) o rozměrech 13 × 39 metrů. V této budově se nacházely nejdůležitější místnosti, jako například refektář, kaple a byt prokurátora. V nejvyšším podlaží se nacházely sklady. U jihozápadního křídla byla postavena dvoupodlažní kuchyně se skladem potravin. V její blízkosti se nacházela studna. Vjezdová brána byla vybudována ze severovýchodní strany. Před vjezdovou bránou byl vykopán příkop, přes který vedl padací most. V rozích křídel se nacházely mohutné věže a hlavní věž. Pevnost umožňovala použití střelných zbraní k obraně, což bylo v té době novinkou. V hradu trvale pobývalo několik až několik desítek rytířů řádu spolu s panoši a sluhy. Celý personál hradu čítal několik desítek osob.

V roce 1410 byl hrad dobyt vojsky Vladislava Jagellona, avšak po prvním torunském míru (1411) byl vrácen Řádovcům. Během třináctileté války (1454–1466) hrad opět obsadila polská vojska, načež jej král Kazimír Jagellonský v roce 1466 udělil jako léno pomořanskému knížeti Erikovi II. V roce 1500 byla pevnost obklopena zemními opevněními a baštami, z nichž bylo možné vést dělostřeleckou palbu. Ve druhé polovině 16. století přešel hrad do rukou pomořanských knížat z dynastie Gryfitů, kteří v letech 1560–1570 vybudovali u jihovýchodního křídla renesanční „Knížecí dům”. V 17. století byla ve středověkém domě zřízena pekárna a pivovar. U severovýchodní hradby byl v roce 1623 postaven nový objekt zvaný „Dům vdov”. Nové domy, podobně jako „Řeholní dům”, využívaly obvodové zdi hradu. Třicetiletá válka (1618–1648) způsobila pevnosti jen nepatrné škody. V roce 1637, po smrti bezpotomného Bogusláva XIV., posledního knížete Západopomořanského, byl hrad spolu se zbytkem bytowsko-lęborského panství připojen k Polskému království. Od té doby sloužil jako sídlo královského starosty.

Během polsko-švédské války (1655–1660) byla zbořena Střelnice a hrad vyhořel, z nějž zůstaly pouze vnější zdi. V roce 1657 byl hrad na základě welavsko-bydhožských smluv převzat Braniborskem (od roku 1701 Pruské království), ačkoli formálně se jednalo o polské léno. Po zničení byl zámek částečně obnoven brandenburským kurfiřtem Fridrichem Vilémem I. (první polovina 18. století). V roce 1681 byla u severovýchodní zdi (mezi vstupní bránou a „Knížecím domem”) přistavěna budova pro potřeby daňového úřadu a soudu. V 18. století byla zbořena knížecí kancelář a bránová věž a most přes příkop byl nahrazen hrází. Bylo provedeno vyrovnání zemních valů a bašt. V 19. století byl v zámku zřízen soud a pruská věznice. První restaurátorské práce proběhly v letech 1930–1939. Tehdy byla od základů přestavěna Střelnice, přestavěna Brána, zrekonstruovány klenby v „Řeholním domě” a provedena oprava „Knížecího domu” a „Domu vdov”. Po skončení druhé světové války v roce 1945 zde sídlila věznice (přechodný tábor) NKVD, ve které byli zadržováni obyvatelé okolí. Nakonec byl zámek s přestávkami v letech 1957–1962 a 1969–1990 obnoven, a v něm bylo zřízeno Západokášubské muzeum (v „Řeholním domě”), hotel s restaurací (v „Knížecím domě”) a knihovna (v „Domě vdov”).