Hrad Niedzica

Hrad Dunajec v Niedzici se tyčí na skalnatém kopci nad Čorsztynským jezerem, na okraji Spišských Pienin, naproti zřícenině hradu v Čorsztynu. Více než šest set let střežil hranici – ale z druhé strany: až do roku 1920 ležel v Uherském království a patřil maďarským rodům. Dnes je zde muzeum provozované Sdružením historiků umění a patří k nejnavštěvovanějším památkám Pienin.

Na hranici Polska a Maďarska

Spiš patřil od 12. století k Uhersku a jeho severní výběžek nad Dunajcem, zvaný Zamagurze, osídlili na počátku 14. století Berzevičové. První gotický hrad – dnešní horní hrad – vznikl v první polovině 14. století; jeho stavbu připisují Kokoszi Berzeviczi, ačkoli prameny z tohoto období se v tomto ohledu rozcházejí. První spolehlivá zmínka o této pevnosti se nachází v závěti spišského župana Wilhelma Drugetha z roku 1330 – právě on ji přestavěl na kamenný hrad. V roce 1347 vrátil král Ludvík Uherský hrad rodu Berzevicziů.

Rodina Zápolých a dolní hrad

V letech 1463–1470 přešel hrad do rukou Emeryka Zápolyi, jednoho z nejmocnějších maďarských šlechticů. Z jeho podnětu vznikl dolní hrad. Po bitvě u Moháče (1526) a vypuknutí občanské války o maďarský trůn daroval Jan Zápolya v roce 1528 hrad Dunajec polskému diplomatovi Hieronymovi Łaskému jako odměnu za misi u sultána Sulejmana Velikého. 30. léta 16. století byla bouřlivá: v roce 1533 hrad obsadila skupina loupeživých rytířů, kteří plenili okolní vesnice, než jej dobyla výprava vyslaná z Maďarska.

Horváthovi-Palocsayovi

V roce 1589 prodal Olbracht Łaski hrad spolu s panstvím Jerzimu Horváthovi de Palocsa. Za jeho vlády byly rozšířeny dolní a střední část hradu, které získaly podobu blízkou té dnešní, s renesančními prvky. V roce 1670 byl hrad zastaven Sylvestrovi Joanellovi, hornickému podnikateli pocházejícímu z Bergama. V roce 1683 pevnost dobyli povstalci Imreho Thökölyho (kurucové) a v roce 1684 ji dobyli zpět Habsburkové. Později se hrad vrátil rodině Horváthů-Palocsayů a v 19. století – sňatkem Kornelie Horváthové s Alexem Salamonem – rodině Salamonů.

Hrad v Polsku

V roce 1920 bylo rozhodnutím Rady velvyslanců třináct spiských vesnic spolu s hradem připojeno k Polsku. V hradu tehdy bydlela hraběnka Ilona Salamonová s rodinou a trávila zde měsíce od jara do podzimu. Na podzim roku 1943 odjeli Salamonovi na zimu do Budapešti a již se nevrátili. Po válce byl majetek znárodněn a o zničenou památku se začali zajímat krakovští historici umění. Obnova byla zahájena v roce 1949 a v roce 1963 bylo v horním zámku otevřeno muzeum. Od té doby se o hrad stará Sdružení historiků umění. V souvislosti s výstavbou přehrady na Dunajci ve 20. století byl hradní kopec zpevněn.

Architektura

Hrad se skládá ze tří částí: nejstaršího gotického horního hradu na vrcholu skály, středního hradu a dolního hradu, které jsou spojeny do jednoho vícepodlažního komplexu. Kopec se tyčí asi 35 m nad hladinou jezera a před jeho vznikem asi 75 m nad Dunajcem. Ze severu, východu a jihovýchodu jej chrání strmé srázky, jediný přístup vedl z jihozápadu. U hradu se dochovala dřevěná sýpka z konce 18. století, v níž je dnes umístěna etnografická expozice, a celnice z roku 1924 – bývalé sídlo pohraniční stráže na polsko-československé hranici.

Legendy

Nejznámější legenda se týká inckého pokladu. Podle ní odjel v 18. století Sebastian Berzeviczy do Peru a jeho dcera Umina se provdala za potomka vůdců inckého povstání. Po porážce povstání rodina uprchla do Evropy a našla útočiště v Niedzici, kde Umina zahynula rukou španělských pronásledovatelů. V roce 1946 měl Andrzej Benesz, který se považoval za potomka jejího syna, vykopat zpod prahu hradu olověnou trubici s kipu – inckým uzlovým písmem. Poklad nebyl nalezen a kipu se ztratilo. Jiná pověst vypráví o duších rozhádaných manželů Brunhildy a Bogusława a podle tradice byl v zámeckých žalářích uvězněn slavný zbojník Janosik. Před hradem stojí „dub Palocsayů”, který podle legendy má zůstat zelený tak dlouho, dokud bude existovat rod Horváthů.

Hrad dnes

Muzeum – zámecký komplex v Niedzici zpřístupňuje interiéry horního a středního zámku – od nádvoří dolního zámku přes žaláře a historické sály až po komnaty posledních majitelů – a také kočárovnu s koňskými povozy z let 1900–1939 a v létě také historickou sýpku. Hrad se objevil ve filmech, mimo jiné ve snímcích „Pomsta” (1956) a „Mazepa” (1975). Část komnat a pokoje v budovách Celnica a Kurniki se pronajímají k ubytování.